Zpět do výběru"    
 


Brněnský občasník

číslo 3 - rok 1999

Vydává Slepecké muzeum v Brně (SONS)

Vychází v braillském písmu, na disketách
a jezasílán i uživatelům e-mailu
Předplatné na rok 1999 činí 50 Kč.
Vychází nepravidelně šestkrát do roka.



   
   


Obsah



Mít rozum v hrsti
Zde se rodila sláva Beatles
Pozvánka
Aforizmy




Mít rozum v hrsti


Tyto seriózní metody a principy narušila jedna senzace. V Sovětském svazu, asi v rámci hesla dohnat a předehnat, naletěli tyflopedové na podvod, který se u nás např. v časopise Zora prezentoval jako vědecký pokus. O co šlo?

V roce 1960 proběhla světovým tiskem zpráva, že vidomá občanka SSSR Roza Kulešová, čte se zavázanýma očima, rozeznává hmatem barvu papíru a čte běžný tisk včetně novin. Věci se ujali i seriózní tyflopedagogové a už se zdálo, že jsme se mýlili my, kteří jsme tvrdili, že barvy a běžný tisk nelze hmatem vnímat. Časopis Die Gegenwart (červen 1971) přinesl následující zprávu: "Litěraturnaja gazeta ve svém čísle z 29. 7. 1970 přináší závěry z výzkumu případu Roza Kulešová. Tehdy dvaadvacetiletá R. K., byla vedoucí divadelního kroužku jedné (je zajímavé, že se nepsalo které) školy pro nevidomé. Zrak měla normální. Jako šestnáctiletá se seznámila s bodovým písmem. Tvrdila o sobě, že prsty rozeznává barvy a že prsty čte černotisk. Tato neobvyklá schopnost vzbudila velkou pozornost a vědci byli pověřeni výzkumem podstaty tohoto zcela mimořádného jevu. Výsledky výzkumu byly pozitivní, nepřinesly však spolehlivé vysvětlení jeho podstaty.

Nyní se opět ujali záležitosti pracovníci agentury Novosti a podrobili experimenty kritickému přezkoumání. Při zpřísněné kontrole se mimořádné schopnosti Kulešové již neprojevily a bylo zjištěno, že páska přes oči nebyla zcela neprůhledná. Ve zprávě Novostí se však říká, že by bylo nespravedlivé prohlásit Kulešovou za podvodnici. Je to epileptička a její jednání jeví znaky hysterie." Potud časopis Die Gegenwart.

Redakce časopisu Zora se nechala touto senzací nachytat a někde dokonce vyštrachala návod i s popisem některých "vědeckých" postupů sovětských vědců, jak číst noviny hmatem. V Zoře se psalo, že na jedné vysoké škole (zase nebylo uvedeno na které) se takovému výzkumu podrobilo několik set studentů (vidomých) a že asi polovina jich čte hmatem noviny, a tedy, že podávají návod, kde bylo psáno o skleněné desce na gumových podstavcích a byly uváděny další podrobnosti.

Zora nebyla osamocená.Dokonce odborný časopis Otázky defektologie zprávu o čtení novin hmatem rovněž uveřejnil. Já sám jsem byl nucen i na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty v Olomouci svým kolegům a studentům vysvětlovat, že tento efekt není vědecky podložený, že je to podvod a že nevidomým ani cti odborníků a spolehlivosti novinářů neprospívá.

Josef Smýkal




Zde se rodila sláva Beatles


Hukot letadel, šumění deště, vzdechy fanoušků, místnůstky jako dlaň, bakelitové zásuvky, záchod za domem, gramofon a černé desky, temně červené okapové roury, plata na vajíčka, koncertní plakáty, třináct schodů do patra, xylolitová podlaha, ošoupaná křesla, předzahrádka s kosatcem - to je v kostce Forthlin Road číslo 20, adresa, na které žila rodina McCartneyových, jedna z tisíců v Liverpoolu.

V uších mi zní Love me do, která má stejnou adresu narození, Forthlin Road 20. Obrázky načrtávající za skrumáží slov dojmy z patrového řadového domku se míchají s jinou směsicí výrazů, kterou město fotbalu a legendární skupiny popsal před lety Karel Čapek: "Loděnice, sudy, bedny, bečky, balíky, komíny, stožáry, lanoví, vraky, kouř, chaos, houkání, zvonění, bušení, supění, roztržená břicha korábů, zápach koní, potu, moče, vody a odpadků všech zemědílů, a kdybych ještě půl hodiny kupil slova, nedosáhl bych toho popisu zmatku a rozsahu, který se jmenuje Liverpool," svěřil se v Anglických listech Čapek a mně tento jeho obrázek přišel jako nebetyčný kontrast s oázou, kterou jsem opouštěl. Je to také Liverpool, ale jen v této části předměstí a navíc dnes už trochu jiný, i když kousek od domu, kde na kytaru za patnáct liber Paul s bratrem a jinými kluky, včetně dalšího člena Beatles Johna Lennona, probouzel příští slávu skupiny, která nejen hudbou, ale i chováním, názory a celým životním stylem ovlivnila jednu generaci. Dnes se ale píše 29. červenec 1998 a u Forthlin Road č. 20 přistává zvláštní linka žlutého mikrobusu s prvními zájemci o nahlédnutí do minulosti Beatles.

Řidič má pauzu, vypíná videokazetu s hlasem turistické průvodkyně a za pár okamžiků už stojím na hnědém xylolitu v chodbičce a od správce bývalého bytu McCartneyových se dovídám, že je původní a že po něm tisíce, ba statisíce kroků udělal i Paul. Ode dneška už není dům pro fanoušky Beatles tajemstvím. Okno, kterým do obýváku svítí slunce, dveře i mnoho dalšího ze zařízení je ale obnoveno v původní podobě po různých přestavbách, které změnily tvář bytu od doby let 1955 až 1963, kdy tu Paul žil. Přiznávám, že mně víc než relikvie dokládající hudební začátky člena Beatles zaujaly předměty, které dotvářely atmosféru, ve které se rodil fenomen beatlesovské doby. Sevřený prostor obýváku s malým krbem, jídelna a útulná kuchyňka, kde na skřínce u stropu nechybí ani teď stoh vyskládaných plat na vajíčka. Shromažďoval je Paulův otec Jim, jak z elektronického průvodce na krku vzpomíná do uší domem bĺoumajících návštěvníků kamarádka "McCartneyovic" kluků. Musela tu vládnout docela pohoda, napadá mě při pohledu na fotografii celé rodiny sedící na prahu domku.

Otec Jim, matka Mary, synové Paul a Mike. Díky Mikovým fotografiím se také podařilo uvést dům takřka do původního stavu, včetně zmíněných bakelitových vypínačů anebo příček.

Dívám se z kuchyňky do zahrádky, kde je k plotu coby kamenem dohodil bez velkého nápřahu. Tam sedával Paul s kytarou. Mezi ním a domem plápolalo na šňůře prádlo, záclona byla poodhrnutá a v ten okamžik cvakla spoušť. Mikův záběr dnes visí na zdi, ale plot už je modernější. Sekvence střídají jedna druhou, otec Jim v křesle s novinami a za ním první zlatá deska Beatles. Asi měl radost, když si přitom promítl, jak se tu na Forthlin Road o syny staral sám po smrti manželky. V kuchyni mu k tomu hrálo rádio anebo písničky kluků z gramofonu, Elvis, Chuck Berry a další. Krabice se skládačkou z kostiček, ze kterých se po troše námahy vyloupne obrázek Beatles, leží ve vitríně v jídelně a má 340 dílků. Kolik by jich bylo potřeba k tomu, aby vznikl úplný obrázek mládí jednoho ze čtveřice Paula McCartneyho, nelze ani odhadnout.

Pro každého z nás je kouzlo zákulisí Beatles v něčem jiném, tak jako každý máme asi rád jinou jejich melodii. Mně k této liverpoolské adrese ale stejně nejvíc sedí Love me do, která byla prvním hitem a byla právě odtud.

- z tisku -




Pozvánka


Milí čtenáři,

Pokud jste z Brna a jeho blízkého okolí, zveme Vás na tradiční koncert Vítání jara, na kterém vystoupí bývalí žáci ZŠ pro nevidomé v Brně, nyní posluchači Konzervatoře Jana Deyla v Praze a konzervatoře v Bratislavě. Koncert bude v úterý 13. dubna v 17:00 hodin v sále brněnské konzervatoře (vchod z ulice Lužánecké). Všechny Vás srdečně zvou pořadatelé.





Aforizmy


Karel Čapek: Bajky a podpovídky
Výtah z Bajek a aforismů (1932-1937)

Kohout: Ještě nesvítá, ještě jsem nedal znamení.

Výkal: Kdybych já měl křídla! To bych se, holenku, jinak uplatnil!

Liška: Všechno živé se dělí na tři druhy: na nepřátele, na konkurenci a kořist.

Jestřáb: Cože, ukrutnost? Boj o život, pane, je vždycky legální.

Dělba práce: Já se budu na vás dívat, jak pracujete, a vy se zas budete dívat na mne, jak jím.

Kat: To víte, našinec má taky cit. Zadarmo bych to nedělal.

Vládce: Já vám nařizuju, abyste mne platili, a vy mne platíte, abych vám poroučel.

Páv: Já to nenosím pro parádu.To kvůli samicím.

Včela: Proč že mám žihadlo? To ve jménu úlu.

Soused: Je to zbabělec a zrádce, tenhle Archimédes.Na naše město útočí nepřítel, on si kreslí své kruhy!

Koniáš: Vzdělání? Pane, co já jsem toho přečetl!

Nad padlým nepřítelem: To on si začal! Nemusel se bránit, a byl by pokoj.

Mravenec: Já neválčím.To válčí mraveniště.

Kravinec: Plesk! Tak, teď jsem plně rozvinul svou osobnost.

(Vybral Fr. Doležal)



Toto číslo vyšlo v březnu 1999




* * *