Zpět do výběru"    
 


Brněnský občasník

číslo 2 - rok 1999

Vydává Slepecké muzeum v Brně (SONS)

Vychází v braillském písmu, na disketách
a jezasílán i uživatelům e-mailu
Předplatné na rok 1999 činí 50 Kč.
Vychází nepravidelně šestkrát do roka.



   
   


Obsah



Proč přisuzovat zásluhy jiným?
Jericho dávné i dnešní
Isak Newton
Luigi Galvani
Smutná zpráva
Poděkování




Proč přisuzovat zásluhy jiným?


V době prázdnin a dovolených jsem při jedné procházce zatoužila projít po dlouhé době Bayerovu ulici, kde sídlí Klub nevidomých. V jeho prostorách jsme začátkem 90. let s ostatními spolužáky strávili nejedno pěkné odpoledne. Velkým překvapením pro mne bylo, že za oknem je napsána cedule s novým názvem: Seniorklub Rudolfa Krchňáka.

Pan R. Krchňák byl mezi nevidomými nepochybně významnou osobností, ale zásluhu o založení a provoz klubu rozhodně nemá. Potřeba založit klub nevidomých vzešla od později osleplého učitele Františka Novozámského, kterému při získání místnosti a zařízení do ní vydatně pomáhal PhDr. Josef Smýkal. Je spoluzakladatelem historicky prvního klubu nevidomých v Československu, který vznikl bez pomoci Svazu invalidů.

Provoz klubu byl finančně zajištěn tehdejším národním výborem jako klub důchodců. Novozámský v něm rozvinul dosud neobvyklou a rozsáhlou zájmovou a kulturní činnost pro nevidomé členy. Na půdě klubu vznikala nová přátelství, nevidomí se zde mohli scházet za vlastní zábavou i poučením.

František Novozámský by v prosinci minulého roku oslavil 95 let (3. 12. 1903 - 19. 6. 1994). Narodil se jako syn domkáře a cukrovarského dělníka ve Velešovicích. Maturoval na učitelském ústavu v Brně. Vyučoval ve školách vyškovského okresu. Během té doby externě studoval na přírodovědecké fakultě. Získal kvalifikaci vyučovat v měšťanských školách. V rámci své učitelské činnosti považoval za samozřejmé, věnovat se kulturní činnosti (divadlo, sport, místní knihovna, byl též sbormistrem pěveckého đsboru).

V roce 1939 přešel do měšťanské školy v Brně. Jeho život vážně poznamenala německá nacistická okupace. Byl nasazen na žňové práce, kde utrpěl úraz, po němž oslepl. Nová životní situace ho natolik zaskočila, že celý rok nečinně trpěl. Pozvolna začal pečovat o své dvě děti a domácnost. V roce 1945 vstoupil do Podpůrného spolku samostatných slepců. Naučil se Braillovu písmu, stal se kulturním referentem základní organizace nevidomých v Brně.

Pořádal přednášky, hudební besídky, společné vycházky. Po vzniku zvukové knihy organizoval společný poslech, vedl kurz němčiny aj. Po jiných funkcích netoužil. Aktivně se zajímal o dění mezi nevidomými, byl prvním instruktorem výuky Braillova bodového písma pro později osleplé. V klubu působil do vysokého stáří.

Do posledních dnů svého života se vzdělával četbou, za svou těžce nemocnou manželku se staral o domácnost. Byl vždy velmi pečlivý až neústupný proti snahám o znehodnocování kulturního zaměření klubu.Je velká škoda, že ti, kteří rozhodovali o pojmenování klubu se nepoučili z historie.Kronika klubu se vždy pečlivě vedla.Ptám se tedy: "Proč jsou přisuzovány zásluhy Rudolfu Krchňákovi?"

Eliška Hluší




Jericho dávné i dnešní


Jericho je nejstarší město na světě. Palestinci je nazývají Ariha. Jedete-li do Jericha od Jeruzaléma, vede cesta hornatou pouští: světlá skaliska zbarvená do žluta. Jericho leží v údolí Jordánu, poušť se pozvolna mění a ztrácí, náhle je dusno a zeleno, před vámi se táhnou rozsáhlé plantáže banánovníků a vinné révy. Je vlhko a horko, strašně vlhko a strašně horko. Řeka Jordán připomíná širší potok, vody tu nikdy nebyl nadbytek. O pár kilometrů dál už se řeka vlévá do Mrtvého moře, jehož břehy se bělají solí.

Město Jericho leží 270 metrů pod úrovní moře. Vzniklo snad už před deseti tisíci lety. Podmínky k životu tady byly dobré, vody dost a dokonce vydatný pramen vody pitné. Lidé, kteří přišli z pouště, zde mohli pěstovat ovoce i zeleninu a v zimě, když v horách vál ledový vzduch, tu bylo příjemné teplo. Oáza, jakýsi pozemský ráj. Archeologové našli ve městě za hradbami 22 vrstev osídlení. Opevnění Jericha, hradby, pocházejí údajně z osmého tisíciletí před naším letopočtem. Byly postaveny z hliněných cihel v příkopu vylámaném ve skále. Našla se i devět metrů vysoká věž s vnitřním schodištěm.

Před těmito hradbami stanuli poté, co přešli Jordán, národové izraelští, kteří nesli Archu úmluvy - jak se píše v Bibli kralické. Putovali, jak víme, do země zaslíbené. Vedl je Jozue.

V Jerichu o izraelitech věděli a báli se jich. Proto zavřeli brány.Ovšem synové Izraele měli v Jerichu spojenkyni, nevěstku Raab, která je ukryla, když přišli na výzvědy. Za to měla být i se svou rodinou ušetřena, až bude Jericho dobyto. Nejprve však bylo nutno zbořit hradby. K tomu měly izraelitům dopomoci trouby z beraních rohů, jaké izraelští kněží používají dodnes. Po sedm dnů měli kněží obcházet město a troubit. Sedmého dne poručil Jozue křičet. Tedy křičel lid - píše se v bibli, když zatroubili v trouby, křičeli i oni křikem velikým i pobořila se zeď na místě svém. Tehdy vešel lid do města, jeden každý proti místu, kdeż stál.

I vzali je. A pohubili ostrosti meče jako proklaté všechno, což bylo v městě od muže až do ženy, od dítěte aż do starce a až do vola, dobytčete i osla.

Bible dále uvádí, že Jericho bylo vypleněno, spáleno a Jozue ještě i proklel každého, kdo by město opět vystavěl. Jericho po čase vstalo z mrtvých a začalo opět vzkvétat stále na stejném principu: zavlažování, zahrady, datlové palmy, ovoce, zelenina a pastevectví.

I dnes ještě bečí ovce poblíž někdejšího Herodesova paláce. Kolem jsou kopce porostlé travou a pod nimi vyschlé koryto řeky - vádí. Palác se dodnes chlubí mozaikami vyskládanými z kamenů do tvaru kosočtverců. Dokazují, že mluvit o "paláci" není přehnané. Půdorys zbytku zdiva dokazuje velkorysost stavitelů. Komnaty, fontány, lázně... Tady to bylo zjevně luxusnější než ve starém Jerichu - na něm je stále znát, že fungovalo jako pevnost. Procházela jsem starým městem, obdivovala zbytky okrouhlé věže poskládané z kamenů i hluboký příkop. V základech domů byly nalezeny sádrou domodelované mužské lebky - jakési posmrtné portréty.

Staré Jericho leží na kopci. Pod ním se rozkládá oáza, palmy, skleníky a v dálce se tyčí hory zbarvené do růžova. Podél cest dole rostou sykomory, v zahradách zrají granátová jablka... Když se Jericho stalo autonomním palestinským městem, mnoho zdejších lidí se domnívalo, že začíná nový zlatý věk. Podnikatelé horečně nakupovali půdu, začínali stavět hotely a restaurace... Ale sny se nesplnily a stavby nedokončily. A tak se lidé vracejí k zahradám a ovcím - jak tomu zde bylo odjakživa.

Pavla Jazairiová




Isac Newton


Anglický fyzik, matematik a astronom Isac Newton (1643-1727) položil základy klasické mechaniky, která na dlouho určovala vědecký pohled na svět. K Newtonovu významu pro evropské myšlení lze mezi fyziky přiřadit jen význam Einsteinův, jenž po dvou a půl stoletích newtonovskou mechaniku zásadně opravil. Newtonovy tři základní zákony dynamiky o pohybu a rovnováze těles, prokázaly jednotu pozemské a nebeské mechaniky, podaly důkaz heliocentrického systému, přestože dílo obsahuje i základy gravitační teorie, se na jeho stránkách nic nepraví... Zato je v něm nesmrtelná věta: "Hypotheses non fingo" odmítající pro příště z vědeckých úvah spekulace nepodepřené teorií nebo experimentem.

- z tisku -




Luigi Galvani


Ještě jeden fyzik...

Italský lékař a přírodovědec Luigi Galvani zkoumal dlouhé roky vliv elektřiny na svalovou tkáň. Legendárními se staly jeho pokusy, při nichž zkoušel zavést elektrický proud do žabích stehýnek: domníval se, že objevil živočišnou elektřinu, sestrojil však nevědomky první elektrickou baterii. Svými dopisy, referujícími o vlastních experimentech, ovlivnil práci přítele Alesandra Volty.

- z tisku -




Smutná zpráva


Svelkou lítostí jsme přijali zprávu o úmrtí spisovatele Jaroslava Foglara, který zemřel vsobotu 23. ledna vodpoledních hodinách VThomayerově nemocnici v Praze. Všechny generace poznali jeho knihy, protože vnich vždy každý našel mnoho poučení i vzoru, jak by měl správně jednat.V době pobytu na internátě základní školy pro nevidomé a slabozraké vBrně nám byly vychovately předčítány mnohé z autorových knih. O tom, že bychom si je mohli číst sami, jsme mohli pouze snít.

V roce 1995 se na nás obrátil vedoucí brněnské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara Pan Jiří Punčochář snápadem umožnit nevidomým dětem, aby si mohli přečíst některé autorovy knihy. Tuto skvělou myšlenku jsme přijali spovděkem. Dosud vknižnici Slepeckého muzea vyšly tyto tituly: Příběhy rychlých šípů - 2 svazky, Nováček Bubáček píše deník - 1 svazek a Hoši od Bobří řeky - 3 svazky. Slepecká knihovna a tiskárna pro nevidomé vPraze vydala Boj o první místo - 4 svazky. SJaroslavem Foglarem jsme se nikdy osobně nesetkali. Máme ovšem varchívu Slepeckého muzea dopis, který jsme mu psali do Thomayerovy nemocnice vPraze. Jeho hlas osobně znám pouze zrozhlasového archívu Jeho knihy budou stále čteny a oblíbeny mnoha dalšími nevidomými dětmi.

- redakce -




Poděkování


Redakce děkuje za mimořádné pochopení většiny předplatitelů, kteří si dobrovolně zvýšili povinnou částku předplatného pro tento rok. Mile nás to překvapilo, a proto je již vydávání zajištěno případně větším počtem čísel. Také vítáme tři odběratele našeho Brněnského občasníku na disketách. Nabídli jsme i možnost rozšiřovat všechna čísla na e-mailovou adresu. Přihlásilo se několik uživatelů elektronické pošty. Pro ně poskytneme celou přílohu, která vyšla v roce 1998, aby měli ucelenou publikaci. Zároveň jsme je vyzvali, že mohou své specifické příspěvky zasílat. Na druhé straně zase, jako se to stává, někdo zapomněl a zase se diví, proč neobdržel první číslo. Panu Doležalovi děkujeme za náměty, které akceptujeme.

- redakce -


(Toto číslo vyšlo v únoru 1999)




* * *