Zpět do výběru"    
 


Brněnský občasník

číslo 1 - rok 1999

Vydává Slepecké muzeum v Brně (SONS)

Vychází v braillském písmu, na disketách
a jezasílán i uživatelům e-mailu
Předplatné na rok 1999 činí 50 Kč.
Vychází nepravidelně šestkrát do roka.



   
   


Obsah



Vážení přátelé...
Uvodník
Stát jménem Vatikán
Mlýn
Vzpomínka na prázdný dům




Vážení přátelé,


redakce Brněnského občasníku Vás co nejsrdečněji vítá mezi své příznivce. Protože jste se přihlašovali v různých termínech a také proto, že zatím nevíme, zda jste zaplatili předplatné, posíláme vám následující dopis.

Přesto, že jste někteří obdrželi od nás podobný dopis, prosíme, přečtěte si i tento, jelikož jsou v něm některé informace, které někteří neznáte.

Děkujeme za zájem o náš časopis a podáváme následující informace:

Časopis vychází v bodovém písmu již několik let a na disketě od minulého roku. V bodovém písmu již desátý ročník. Jeho součástí je příloha s názvem Pohled do dějin slepeckých spolků. Ta však začala vycházet již v lednu 1998.

Předplatné pro rok 1999 činí 50 Kč včetně přílohy. Jako pozornost Vám posíláme přílohu celou, tj. včetně textů z roku 1998. V každém dalším čísle bude úsek shodný s tím, který vyjde v bodovém písmu.

Byli bychom moc rádi, kdybyste BO využili jako tribunu, tj. posílali příspěvky, které si jiní rádi přečtou. Pište také o svých problémech technických, o tom, co je nového v oboru výpočetní techniky, jaké máte zajímavé nápady a vůbec o všem, co vás zajímá. Tematicky nebude omezován nikdo. Články budou otištěny v té podobě, jakou zašlete, nejlépe emailem.Těšíme se proto na Vaše příspěvky. Chcete-li, aby u nás tento časopis prosperoval, počítejte s jeho existencí! Podpořte ho svými příspěvky.

Pokud jste ještě předplatné na rok 1999 nezaplatili, požádejte emailem o novou složenku. Na složence je uvedeno Vaše identifikační číslo v rubrice Var. symbol, proto je nepřenosná. Pokud jste dosud adresu svého bydliště neposlali, prosíme, učiňte tak. Děkujeme.

Brněnský občasník Vám bude doručován jako příloha ke zprávě nejméně každé dva měsíce.

Na spolupráci se těší redakce Brněnského občasníku a vedení Slepeckého muzea v Brně.


Adresa:
Slepecké muzeum
Chaloupkova 7
612 00 Brno
e-mail: muzeum@braillnet.cz

Do nového roku hodně dobré nálady a životních perspektiv přeje redakce a vedení Slepeckého muzea.


Josef Smýkal


Vážení přátelé, uživatelé elektronické pošty,

ještě jednou děkujeme za Váš zájem o jediný moravský slepecký časopis, který je od března tohoto roku rozšiřován i cestou e-mailu. Přáli bychom si, abyste s námi spolupracovali na jeho obsahu. Jsme připraveni uveřejňovat Vaše příspěvky z jakéhokoliv oboru. Vyjímáme příspěvky politické. Nejsme ani časopisem náboženským.

Plný prostor dostáváte k uveřejnění také příspěvků technických, které by mohly zajímat ostatní uživatele emailu a mohly posloužit základními informacemi ostatním předplatitelům. Výlučně technicky zaměřené nároční příspěvky však mohou být uveřejněny pouze ve verzi pro e-mail, jelikož nemáme zjištěn zájem dosavadních předplatitelů.

Tento první elektronicky rozšiřovaný časopis pro nevidomé, se tímto může dostat i do rukou ostatních uživatelů e-mailu. Prosíme však, abyste byli tak laskaví a náš časopis nerozšiřovali sami, protože jsou s jeho vydáváním spojené značné režie a zdůrazňujeme, že Občasník není nikým dotován. Jeho vydávání hradíme pouze z finančních prostředků, které sami získáme. Z toho důvodu budeme rádi, když si povinné předplatné dobrovolně zvýšíte podle svých možností.

Doufám, že jsem Vám všechno vysvětlil srozumitelně a prosím, abyste se podle toho zařídili, děkuji.

Další text je již původní, vytištěný braillsky a zaslaný na disketách.

Příští číslo vyjde začátkem března, do kterého jistě obdržíme příspěvky i od Vás. Uzávěrka 20. Ledna 1999.


Redakce.




Úvodník


Tak vás vítáme do desátého ročníku.Jen zásluhou předplatitelů mohl jediný moravský časopis pro nevidomé vycházet tolik let. Mimořádně si vážíme těch, kteří jsou s námi po celou tuto dobu. Prosím, aby přijali náš vřelý dík.

Přihlásilo se však dost čtenářů, abychom ve vydávání Brněnského občasníku mohli pokračovat. Tři čtenáři se přihlásili k odběru Brněnského občasníku na disketách. Chci se vynasnažit, abych nezklamal a vybíral články, které mohou být zajímavé pro naše čtenáře.

Něco k minulé soutěži: přišla jediná odpověď, a to díky paní Budzákové, ale její odpověď, byť byla poměrně přesná, nelze bohužel ocenit. Pro doplnění uvádím několik slov: začínáme 10. ročník, jelikož Občasník jsem začal tisknout v dubnu 1990 jako úplný amatér-začátečník a to v malém sklípku (nikoliv vinném) u nás v domě. Sázecí stroj jsem obdržel jako dar od ředitele pražské Slepecké tiskárny p. M. Sojky, bylo však třeba zajistit jeho přestěhování do Brna. Lis jsem zakoupil v Brně od jedné tiskárny, která byla v likvidaci. Tak, a toto všechno bylo možné vyčíst jednak v prvních číslech prvního ročníku, nebo v některém čísle r. 1994, v době, kdy se nás několik sešlo, abychom si o tomto unikátním časopisu pohovořili.

Vzpomněl jsem pátý ročník, kdy se nás sešlo velmi málo, a tak nevím, jestli bychom mohli v příštím roce v dubnu, kdy tomu bude deset roků, uspořádat setkání čtenářů.Na rozmyšlení máme více než jeden celý rok, a tak uvidíme, co ohlasy čtenářů.

Tak všechno nejlepší do nového roku, přátelé!


Josef Smýkal




Stát jménem Vatikán


Vatikán je stát sám pro sebe, jemuž vládne papež, vůdce jedné miliardy katolíků rozptýlených na pěti kontinentech. Dva tisíce obyvatel žije v symbióze s davy turistů, které každodenně přitahuje zvláštní státeček nad Tiberou. Klidný život však občas naruší nějaká podivná událost, jako např. nedávná vražda velitele papežské gardy, jeho manželky a následná sebevražda mladého vojáka. Takové příhody si ovšem Vatikán pečlivě ošetřuje a dává dobrý pozor, aby za hradby neproniklo více informací, než je nezbytně nutné. Sídlo papeže tak zůstává neustále pod závojem různých tajemství.

Vatikán se s krveprolitím, k němuž došlo jen kousek od papežových pokojů, vypořádal velmi rychle. K případu napsal hned druhý den vysvětlení: záchvat šílenství.Sklapl desky a událost tak rychle kvapně uzavřel. A to i přestože je kolem ní stále velmi zamlženo. Znalce poměrů by překvapilo, kdyby tomu bylo jinak. Všichni vědí, že Svatý stolec si svá tajemství pozorně střeží a světu dává vědět jen to, co uzná za vhodné. Tak je tomu odjakživa. Omezíme-li se jen na posledních dvacet let, podezřelá série začala v roce 1978 smrtí papeže Jana Pavla I. Hned několik dnů poté, co byl nalezen mrtvý ve své ložnici, se začaly šířit zvěsti o komplotu, hypotézu o spiknutí tajemníka chicagského arcibiskupa a monsignora Jeana Vieta dovedl do konečné podoby anglický spisovatel David Yallop, který případ důkladně studoval a shrnul v knize nazvané Ve jménu božím. Jeho důkazy nebyly příliš přesvědčivé, nicméně záminku ke spekulacím dal svým chováním sám Vatikán. Posuďte sami: v první oficiální verzi se pravilo, že papeže nalezl mrtvého v jeho loži (1978) v půl šesté jeho tajemník.Svatý otec ležel na poduškách a smrt ho stihla při četbě knihy Napodobení Krista.Ve skutečnosti to všechno bylo jinak.Už hodinu předtím ho našla sestra Vicenza, která mu jako každé ráno nesla kávu. Pro Vatikán však bylo nemyslitelné připustit, že by samotná žena vstoupila do papežovy ložnice. V ruce navíc žádnou knihu neměl. To byl výmysl, který dodal smrti papeže větší důstojnost. Podobně Vatikán manipuloval i jiné případy. A nebylo jich málo.Před 39 lety byl tehdejší velitel gardy zraněn jedním ze svých podřízených, tedy podobná příhoda jako v roce 1998. V roce 1981 střílel na papeže na náměstí Sv. Petra Turek Alli Agca. V roce 1983 zmizela náhle beze stopy Emanuela Orlandiová, dcera jednoho vatikánského zaměstnance. V lednu byl zavražděn Enrico Macincus, papežův ceremoniář. Krátce poté byl zadržen jeden Rumun, s nímž měl mrtvý údajně milostný vztah.A propos - sex, to je ve Vatikánu vůbec zakázané téma. Zřejmě také vyloučil v případě posledním vatikánský mluvčí hypotézu milostného vztahu mezi mladým vojákem a velitelovou ženou. Navarro Valls je neodmyslitelnou součástí systému, jehož smyslem je podávat veřejnosti události ne tak, jak se staly, nýbrž jak se podle Vatikánu měly stát. Při nedávné cestě papeže do Střední Ameriky líčil například novinářům podrobnosti setkání Jana Pavla II. s nositelkou Nobelovy ceny míru Rigobertou Menzinovou. Reprodukoval dokonce i některé části rozhovoru.

Všechno to má jen jednu "malou" chybičku: k té schůzce nikdy nedošlo! Byla na programu, ale nakonec byla zrušena.

Když to pak všechno zvážíme, nemůžeme se divit, že kolem všech událostí, ke kterým dojde ve zdech Vatikánu, se ihned vytváří atmosféra pochybností. Tam, kde chybějí informace, není se čemu ani divit. Navíc je Vatikán obklopen Itálií a ta je zvyklá neprůhledné a nikdy nevyřešené skandály, které jsou tu na denním pořádku, přijímat rezignovaně. Je to zkrátka všechno úplně normální.

Pavla Kvapilová




Mlýn


Mezi evropské rarity z okruhu technických památek se řadí větrný mlýn holandského typu v Ruprechtově na Vyškovsku, který opět po delší rekonstrukci přivítal četnou rodinu turistů. V průběhu dvacetiminutové prohlídky mohou obdivovat adaptovaný interiér v kamenné stavbě z roku 1873, která byla na přelomu století opatřena větrným motorem podle vynálezu amerického farmáře Daniela Halladaye. Nedochované součástky motoru však nechali majitelé mlýna za pomoci odborníků znovu vyrobit podle dochovaných fotografií nové. Turbina, která je funkční, bude časem následně doplněna o moderní generátor, aby objekt mlýna mohl být také vytápěn ekologickou, tedy větrnou energií.

- z tisku -




Vzpomínka na prázdný dům


Říká se, že čtenáři na celém světě zcela určitě znají tři literární postavy: Hamleta, Robinsona Crusoea a Sherlocka Holmese. Mezi anglickými čtenáři si Sherlock Holmes vysloužil fantastický obdiv a pro mnohé z nich se stal skutečnou, žijící postavou. Za svůj život (1859-1930) napsal A. C. Doyle celkem šedesát holmesovských příběhů románového i povídkového rozsahu. Holmes však přežil i svého stvořitele. Jeho postavu na čas oživil Doylův mladší syn Adrian, který nepříliš úspěšně pokračoval v díle svého otce. Holmes inspiroval i několik dalších spisovatelů. Například N. Mayer vydal předlohu, podle níž byl natočen film Sedmiprocentní řešení. V tomto příběhu se slavný detektiv setkává se Sigmundem Freudem, u něhož hledá radu, jak se dostat ze závislosti na kokainu. V jiné knize Holmes zase pracuje ve službách Bernarrda Shawa.Setkává se s veličinami literárního světa, např. s Oscarem Wildem.

Čím si vysvětlit tak obrovský a trvalý úspěch? Někteří odborníci tvrdí, že Sherlock Hommes je tak stoprocentní Angličan, že se v něm krajané poznávají. Pro cizince je typickým Angličanem. Jiný názor říká, že A. C. Doyle byl spisovatel, který dovedl čtenáře přesvědčit, že Holmes opravdu žije. Doylův popis viktoriánského prostředí a života vyšších vrstev je tak věrohodný, že vdechuje život jeho postavám, i když existovaly jen na stránkách příběhů. Oběma tvrzením je možno dát za pravdu. Doyleova díla nejsou bez literární hodnoty a jeho hrdina představoval Angličana své doby.

- z tisku -





Do nového roku ještě jednou všechno nejlepší, přátelé!





Toto číslo vyšlo v lednu 1999




* * *