Titulní stránka


Brněnský občasník


Příloha Brněnského občasníku


Zpět do výběru


 


BRNĚNSKÝ OBČASNÍK


číslo 4 - ročník XII. - září 2002

Vydává: (oddělení pro slepeckou historii Technického muzea v Brně
Purkyňova 105, 612 00 Brno - Královo Pole

     
     

OBSAH ČÍSLA


Milí čtenáři
Příjemné setkání v Levoči
Barokní kapli turisté míjejí
O klíčích
Podzimní symfonie
Smích skutečně léčí
Co hrozí doma
Sýkorky
Pozvánka






Milí čtenáři!


vítám vás po dovolených nad stránkami dalšího čísla Občasníku. Teď se opět s chutí vrhnete do vykonávání každodenní činnosti.

Nyní vás prosím o laskavou pozornost. V roce 2003 bude slepecké oddělení nadále vydávat bezplatně Brněnský Občasník v Braillově písmu, na disketách i elektronickou poštou. Prosím, aby se vážní noví i dosavadní zájemci o jeho zasílání přihlásili do konce listopadu tohoto roku. Buďte tak laskaví a do přihlášky uveďte jakým z uvedených způsobů budete časopis odebírat. Adresa redakce:

Technické muzeum,
slepecké oddělení,
Purkyňova 105, 612 00 Brno.

Můžete použít také e-mailovou adresu: muzeum@braillnet.cz nebo tel.: 541 214 410-15 klapka 145. Velmi rádi uvítáme nové zájemce. Vám, dosavadním čtenářům, děkuji za milou přízeň.

Eliška Hluší





Příjemné setkání v Levoči


Levočské náměstí Dne 23. srpna t.r. jsem společně se svým manželem navštívila slepeckou tiskárnu a Muzeum speciálního školství v Levoči.

Než došlo k samotné návštěvě obou institucí, předem jsem vše domluvila s tamními pracovníky. Dostalo se nám zde velmi srdečného přijetí.

Protože v ten den měl pan ředitel Ján Kacera důležité jednání jinde, věnovala se nám obětavá paní Anna Kabátová. Podrobně jsme hovořili o náplni jednotlivých oddělení slepecké tiskárny. Jejím prostřednictvím jsme pracovníkům předali naše publikace a zároveň obdrželi brožuru, která byla v loňském roce vydána k 50-tiletému výročí tiskárny. Potom si nás postupně přebírali jednotliví pracovníci. Navštívili jsme redakci časopisu Nový život, počítačové pracoviště a v neposlední řadě využili možnosti vidět motorový sázecí stroj, který zde mají napojený na počítač.

V odpoledních hodinách jsme navštívili Muzeum speciálního školství. Je umístěno v krásném prostředí barokního paláce. Svým pojetím se velmi liší od našeho slepeckého oddělení.

Jak už sám název napovídá, jsou zde zastoupeny jednotlivými exponáty všechny druhy postižení. Bohužel pro nevidomého návštěvníka jsou mnohé věci uloženy ve vitrínách, které se jen tak nedají otevřít. Zcela nevidomí jsou tedy odkázáni pouze na odborný výklad průvodkyně. Na panelech zde sice mají vystaveno k prohlídce hmatem pár učebních pomůcek a ručních prací, ale pro můj odborný zájem to nestačilo. Paní Olga Tinajová, ředitelka muzea mi sdělila, že se zaměřují na pořádání tematických výstav a také na výukové programy, které umožňují proniknout široké veřejnosti do problematiky jednotlivých druhů postižených. V době naší návštěvy zde měli vystaveny ve dvou místnostech modely různých významných staveb z celého Slovenska, které zhotovili studenti architektury v Bratislavě.

Závěrem přeji oběma navštíveným institucím všechno jen to nejlepší v jejich bohaté činnosti.

Eliška Hluší





Barokní kapli turisté míjejí


Celkový pohled V podhůří Orlických hor, asi 12 kilometrů jižně od Rychnova nad Kněžnou a 4 kilometry jihozápadně od Potštejna, se na nejvyšším bodu vrchu zvaného Homole (či Homol) u vesnice Lhoty nachází pozoruhodný poutní areál s kaplemi a unikátním schodištěm. Přestože se jedná o jedinečnou umělecko-historickou památku, dosud sem nevedou turistické značky a tento barokní skvost leží poněkud stranou zájmu turistů.

Jádrem barokního areálu na Homoli je kostel Panny Marie Bolestné z let 1692 - 1696. Jednolodní stavba má hranolovou věž, nově opravenou po ničivé vichřici v roce 1740, a obklopuje ji ohradní zeď se hřbitovem. Po obou stranách vstupního průčelí stojí dvě menší kaple z roku 1703, také zde najdeme kostnici a sochy klečících světců (svatého Václava a svatého Jana Nepomuckého) v zadní části hřbitova.

Nejvýraznějším architektonickým prvkem a českým unikátem je přístupové schodiště. Skládá se ze 153 kamenných stupňů a má 16 odpočívadel. Tento počet souvisí s počínáním zbožných poutníků a odpovídá příslušnému počtu vyslovených modliteb. Sochařská výzdoba schodiště pochází z roku 1767 a zahrnuje deset velkých pískovcových plastik světců, 14 malých andílků a 20 zdobených barokních váz.

Podle pověsti na Homoli dodnes straší duch přísné hraběnky Eleonory, která nemilosrdně nutila poddané k namáhavé práci a oni ji za to prokleli. Mrtvá šlechtična se prý za měsíčních nocí zjevuje v černém kočáru taženém čerty a projíždí se po schodišti nahoru a dolů.

Ivana Mudrová

(
Rovnost)





O klíčích


Každý to už jistě někdy zažil, nebo alespoň na tu chvíli nedočkavě čeká: na okamžik, kdy sevře v ruce klíče a přijme tím pravomoc nad svým vlastním bytem, autem, domem...

Stává se tak účastníkem prastaré a dodnes magicky působící ceremonie. Už řecký a římský svět zobrazoval moc svých bohů prostřednictvím klíčů. Athéna tím demonstrovala vládu nad svým městem, Hekáté, bohyně strašidel a kouzel, ovládala přístup do podsvětí, odkud pro smrtelníka není návratu. Římský bůh - ochránce dveří, bran, vchodů a východů - hleděl svými dvěma tvářemi dopředu a dozadu a klíče držel v obou rukou.

Symboliku klíčů převzalo z antiky i křesťanství. Na známé Peruginově fresce v Sixtinské kapli předává Kristus apoštolu Petrovi klíče od království nebeského, aby střežil jeho bránu. Ani dnešní státníci a významné osobnosti si nenechají ujít poctu předání klíčů od měst, která už dávno nejsou či nikdy nebyla obehnána hradbami.

V londýnském Toweru například probíhá "klíčová ceremonie" už mnoho let. Den co den v tutéž večerní hodinu začíná vrchní dozorce obchůzku objektem, aby nakonec uzamkl hlavní bránu. Tam ho zastaví stráž slovy: "Kdo to jde?" Odpověď: "Klíče." Stráž: "Čí klíče?" - "Klíče královny Alžběty." Nato následuje poslední rituální odpověď: "Klíče královny Alžběty mohou jít."

Tradice klíčů je silná na celém světě. Například policisté v jedné africké zemi nenosí uniformu, zato se neobejdou bez okázalého svazku čtyř úředních klíčů.

Není zkrátka lepší symbol moci, důležitosti a zároveň otevírání, luštění a vysvětlování. Proto máme klíč botanický, telegrafní, dokonce i volební, proto se řeky na jaře symbolicky odemykají vodákům, proto se na začátek notové osnovy zapisuje klíč, aby stejně jako dveře otevřel píseň nebo skladbu.

(Mozaika - Magazín ČMSS)





Podzimní symfonie


Jelen V říjnu se z lesa ozývá troubení jelenů. Přichází doba říje a jelení potyčky o skupiny laní. Jako první přicházejí do říje staří jelení mazáci. Jakmile si označí své území, udržují v něm své laně a každý vetřelec je bez pardonu vyhnán. Až na výjimky nedochází při soubojích ke zraněním. Pouze občas se rivalové do sebe zaklesnou parohy tak, že se neoddělí a oba zemřou hladem a vyčerpáním. Shromáždit svůj harém se však podaří jen těm nejsilnějším s největším parožím. S laněmi se pak v říjišti oddávají milostným hrátkám. Po skončení říje se jeleni vracejí do hloubi lesa, aby se vzpamatovali ze snubního reje. Ale klid netrvá dlouho. Trofejní paroží láká a myslivecká sezóna začíná.

Top Víkend magazín





Smích skutečně léčí


Bez legrace - když se usmíváte, nebo se dokonce nahlas smějete, je to možná právě ten lék, který potřebujete.

Znáte ten vtip o pacientovi, kterému lékař dal jen šest měsíců života? Protože chudák neměl dost peněz, aby zaplatil za léčení, přidal mu doktor ještě půl roku.

Usmáli jste se aspoň trochu? Pokud ne, je to chyba - smích je totiž podle odborníků velmi dobrý lék. "Prospívá nám i jako fyzický akt," tvrdí emeritní profesor William Fry ze Stanfordovy univerzity. "Přispívá ke zrychlení krevního oběhu, a když se vám bránice při upřímném veselí stokrát otřese, vyrovná se to deseti minutám cvičení na veslařském trenažéru."

Pozoruhodné údaje o léčivé moci smíchu vyplynuly ze sledování, kterého se v roce 1997 zúčastnilo 48 pacientů po infarktu myokardu. Polovina z nich se půl hodiny denně dívala na televizní komedie, druhá polovina sloužila jako kontrolní skupina. Během roku prodělalo deset lidí z kontrolní skupiny další infarkt, zatímco v první skupině to byli jen dva. "Smích bezpečně účinkuje proti stresu připomíná Lee Berk z Kalifornské univerzity. Prokazatelně při něm v organismu klesá hladina dvou klíčových stresových hormonů, jež můžou vyvolat srdeční arytmie a jejichž účinek se lékaři snaží potlačovat podáváním betablokátorů. "Smích prokáže tělu stejnou službu jako tyhle léky," upozorňuje Berk. "A navíc je to léčba velmi příjemná, kterou si může naordinovat každý sám."

V rámci výzkumného projektu Smích na recept začali vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles hodnotit účinky smíchu u dětí, které trpí vážnými chorobami včetně rakoviny. Předběžné výsledky naznačují, že děti, kterým pouštějí na videu komediální filmy, snášejí lépe nepříjemné léčebné procedury.

Může to potvrdit například jeden třináctiletý chlapec. Po operaci trpěl silnými bolestmi do té doby, než ho v rámci projektu Smích na recept začal navštěvovat spolupracovník tohoto projektu Bill Marx, syn legendárního komika Harpa Marxe. Vyprávěl mu vtipy, předváděl komické scénky, vesele se pitvořil. "Když jsem se smál, na bolest jsem najednou úplně zapomněl," pochvaluje si pacient.

Peter Jaret

(Reader's Digest Výběr)





Co hrozí doma


Kočka v bytě Je toho hodně, co naše zvířata v domácnostech ohrožuje. Nejsou zkrátka jako my a musíme na ně dávat pozor jako na malé děti.

Psi jsou přecitlivělí na theobromin a kofein, které obsahuje čokoláda. Proto u nich může vyvolat poruchy srdečního rytmu nebo dokonce srdeční záchvat. Běžná desetidekagramová tabulka čokolády by středně velkého psa mohla i zabít.

Dieffenbachia Mezi pokojové květiny jedovaté pro teplokrevné živočichy patří vánoční hvězda, azalky, brambořík, dieffenbachie, filodendron, kala, klívie a oleandr. Na zahradě se můžou přiotrávit například štědřencem odvislým neboli zlatým deštěm, tisem a rododendronem, na jaře pak hyacinty, tulipány a liliemi.

Pozor na chemikálie! Jediná lžička nemrznoucí směsi do chladiče automobilu dokáže zabít kočku a dvojnásobné množství usmrtí dospělého psa.

(Reader's Digest Výběr)





Sýkorky


Sýkorka Mám pořádný vztek! Včera ukradli kolegyni v tramvaji mobil. Na autobusové zastávce jsem zaslechla, jak si stěžovala paní, že jí sebrali v obchodě peněženku. Nám nedávno vyloupili sklep. Teď čtu dopis od jedné důchodkyně, ve kterém líčí, jak ji navštívil cizí muž a vydával se za přítele jejího syna. Syn prý potřebuje koupit čerpadlo. Měl zjištěny všechny údaje o jejich rodině a byl natolik přesvědčivý, že ho paní dokonce pozvala dál a vyplatila mu deset tisíc korun. Teprve až byl pryč, volala synovi, ten samozřejmě o ničem nevěděl!

Mám opravdu pořádný vztek! Co je to za svět? Kde to žijeme? Kradou děti, dospívající i dospělí. Tuneluje se ostošest. Úředníci, lékaři i soudci berou úplatky (naštěstí ne všichni!) a dokonce i mezi policisty jsou zloději.

Má vůbec cenu být poctivý? Má cenu vychovávat děti k pravdomluvnosti a čestnosti? Máme jim vštěpovat, že mají pomáhat slabším, dělit se o čokoládu, nebýt lakomí? Rozhlédněte se kolem sebe! Vítězí ten, kdo má ostré lokty, kdo dokáže jít přes mrtvoly a neohlíží se zpět. Má cenu se tomuto trendu vzpírat?

Kdysi jsem četla vědeckou studii anglických badatelů o chování živočišných druhů. Byl v ní uveden příklad sýkorek:

Na začátku minulého století začali v Anglii dodávat mléko v lahvích přímo k domovním dveřím. Sýkorky se naučily proklovat hliníkové uzávěry a dostat se tak k chutné smetaně na povrchu. Zanedlouho se tato jejich dovednost rozšířila po celé Anglii. Sýkorky nejsou stěhovaví ptáci, a přesto se takto začaly chovat i jejich družky po celé Evropě. Během války se rozvážka mléka zastavila a obnovena byla až po roce 1948. I když se sýkorky dožívají pouze dvou až tří let, toto chování jim už zůstalo. Vědci dospěli zkoumáním k závěru, že když si určité množství jedinců osvojí jistou schopnost, rozšíří se na celý druh. Zajímavé, že?

A právě to mi dává naději. Znám naštěstí hodně dobrých a poctivých lidí, kteří se snaží v tomto duchu vychovávat své děti. Pevně věřím, že až počet poctivců dosáhne určité hranice, stane se celé lidstvo poctivým. Utopie? Vždyť je to vědecky podložené!

Jen se trochu bojím, aby té magické hranice nedosáhli dřív ti darebáci. Zkrátka - musíme sebou hodit!

Magda Hauserová

(Zpravodaj
Radia Proglas 23)





Pozvánka


15. října od 9,00 hodin proběhne v prostorách Technického muzea seminář Jemná mechanika v životě nevidomých a těžce slabozrakých. Tento seminář je pořádán v rámci cyklu seminářů v Technickém muzeu Jemná mechanika. Zájemci o účast na semináři se mohou přihlásit na elektronické adrese: muzeum@braillnet.cz nebo na telefonním čísle (05) 41 21 44 10-15 klapka 145. Také zde bude v době od 8,00 do 8,30 zajištěn z konečné tramvaje č. 13 doprovod. Všechny srdečně zvou

Eliška Hluší a Josef Smýkal



-----------------------------

HTML podobu tohoto čísla Brněnského občasníku
připravuje: Jan Pokorný.

Graficky spolupracuje: Zdeněk Hluší

Graficky optimalizováno pro
MS Internet Explorer 5.x (a vyšší),
rozlišení 800 x 600 True Color 32

 
     
    * * * * *