Titulní stránka


Brněnský občasník


Příloha Brněnského občasníku


Zpět do výběru


 


BRNĚNSKÝ OBČASNÍK


číslo 3 - ročník XII. - červenec 2002

Vydává: (oddělení pro slepeckou historii Technického muzea v Brně
Purkyňova 105, 612 00 Brno - Královo Pole

     
     

OBSAH ČÍSLA


Čínská zeď
Navštívili jsme Moskvu
Brno slaví
Nové přírustky ve slepeckém muzeu
Inspirace (nejen pro ženy)
Přání






Čínská zeď


Největší komplex, který kdy vybudovala lidská ruka, stál tisíce lidských životů.

Čínská zeď Čínská zeď je jedním z největších bravurních, stavebně technických děl všech dob. Stavěla se od roku 220 př. Kr. za císaře Čchin Š´-chuang-tiho přibližně deset let. Tento panovník platí za jednoho z největších despotů v dějinách. Některé úseky obranné zdi zřídila už dříve různá malá, navzájem si konkurující království na severu. Čchin Š´-chuang-ti rekrutoval armádu z rolníků, vojáků, kriminálníků a politických zajatců k obnově poškozených míst a spojení těchto jednotlivých částí. Tak vznikl uzavřený ochranný val přes hory podél hranic jeho říše. Zeď byla zamýšlena jako bašta proti válečným mongolským nomádům na severu a pravděpodobně také jako demonstrace císařovy moci a nádhery.

Čchin Š´-chuang-ti pověřil tímto projektem svého nejúspěšnějšího generála Meng Tiana . Zeď se plazila po horách, do údolí, přes pouště a bažiny. Byla stavěna na kamenných základech ze země a cihel. Z jejích strážních věží se šířily dosud nebývalou rychlostí pomocí kouřových signálů - v noci pomocí ohňových signálů - informace po celé zemi.

Zeď prý postavilo v potu tváře 300 000 lidí . Už jen organizace a zásobování takového množství pracovních sil byla výjimečným výkonem. Jedna legenda vypráví, že Čchin Š´-chuang-timu předpověděl jeden mág, že zeď bude možno dokončit teprve tehdy, až v ní bude pochován Wan nebo 10 000 lidí. Císař nakonec našel muže jménem Wan, dal ho usmrtit a pohřbít ve zdi. Pravděpodobně mnoho tisíc lidí, kteří zemřeli během stavebních prací, v ní bylo zazděno. Zeď byla také nazývána Nejdelší hřbitov světa nebo Zeď slz . Vojenský význam zdi vzrostl, když byla obsazena mužstvem tak, jak to odpovídalo její délce. V průběhu staletí však byla zanedbána a rozpadala se. V roce 607 po Kr. za dynastie Suej bylo dílo rekonstruováno. V tomto období stavby se údajně účastnilo prací milión dělníků a polovina z nich zahynula. Za dynastie Ming , v letech 1368-1644 v 15. století dostala zeď konečně svou dnešní podobu. V nedávné minulosti byly její části zrestaurovány pro cizinecký ruch.

Zeď začíná v blízkosti jezera Bo-Hai , severovýchodně od Pekingu a vede přes severní Čínu do pouště Gobi . Údaje o celkové délce se liší. Zeď se vine a kroutí, na některých místech běží paralelně s ní další ochranné valy, které lze připočítat. Údaje o délce jsou velmi rozdílné. Vzdušná čára mezi oběma koncovými body měří 2450 kilometrů , zeď se všemi odbočkami a ohyby by mohla být dlouhá asi 6000 až 6500 kilometrů. Údajně v roce 1990 jeden Číňan prošel trasu podél celé zdi a uvedl jako celkovou délku 6700 kilometrů.

Zeď byla nejen ochranným valem, nýbrž i silničním spojením. Je široká 5,5 metru. To umožňovalo deseti infanteristům pochodovat vedle sebe, nebo pěti kavaleristům jet vedle sebe. Je ještě i dnes průměrně devět metrů vysoká, pozorovací věže mají výšku dvanáct metrů. Čínská zeď je výjimečně působivé dílo, které po staletí odolávalo vlivům větru a počasí.

(vybráno z www.tvoje.cz





Navštívili jsme Moskvu


Rudé náměstí s Mauzoleem Ve dnech 29. května až 2. června t. r. jsme s PhDr. Josefem Smýkalem a manželem navštívili některé instituce pro nevidomé v Moskvě.

Nutno podotknout, že před našim odjezdem bylo třeba si přesně zjistit adresy všech zařízení, která jsme se rozhodli navštívit. Pravda, měli jsme trochu obavy jak vše zvládneme.

Na tomto místě děkuji tamnímu českému centru, jeho ředitelce paní Kateřině Novotné, která nám jednak zajistila pěkné ubytování a také domluvila návštěvu v námi určených institucích. Její sekretářka paní Marie Edemská pro nás zajistila studentku, která tlumočila vše do češtiny.

Kulturní centrum VOS - Sídlo muzea První den našeho pobytu jsme navštívili tamní slepecké muzeum. Nachází se v Domě kultury a sportovních aktivit nevidomých. Nejdříve se nám věnoval generální ředitel pan Vladimír Petrovič Baženov, kterému jsme předali naše publikace. Seznámil nás s činností střediska. Muzeem nás pak provázel nevidomý průvodce se svými dvěma spolupracovnicemi.

Muzeum bylo založeno původně v roce 1970 a v roce 1991 pak znovu instalováno a doplněno novými exponáty. Je umístěno ve třech poměrně velkých sálech. V prvním jsou v zasklených skříních vystaveny písemné dokumenty, které přibližují činnost VOS od jeho založení až do současnosti. Ve druhém sále vystavují pomůcky pro výchovu a vzdělávání nevidomých a také různé jejich výrobky. V kolekci jsou zastoupeny např. tabulky pro psaní Braillovým písmem, dřevěná Heboldova tabulka s posuvným řádkem pro psaní tužkou, psací stroje, Perkins, Stainsbyho strojek, Pichtovy psací stroje, bílé hole a upravený budík pro hluchoslepé. Pro řemeslníky je zde pomůcka na vyplétání židlí. Z výrobků od samotných nevidomých je možné zde vidět kartáč, lampičku a další. Všechny předměty mají velmi pečlivě restaurátorsky ošetřované. Na rozdíl od našeho slepeckého oddělení nemají sbírku sázecích strojů pro Braillovo písmo. Velmi sporadicky je zde zastoupena kolekce hodinek a budíků, což slepecké oddělení má slušně vybudovanou. Také zde chybí zastoupení řemeslnických dílen. Slepecké oddělení vlastní košikářskou, kartáčnickou a ladičskou včetněpříslušného nářadí. Zato je tamní muzeum bohatší na výrobky nevidomých řemeslníků. Nikde jsme zde také nenašli kolekci předmětů pro výuku hudební výchovy. Zmíněnou kolekci rovněž slepecké oddělení má ve svém sbírkovém fondu. Narozdíl od našeho oddělení zde nemají knihy a časopisy tištěné na historických sázecích strojích Braillovým písmem i jinými druhy hladké nebo perličkové latinky. Bohužel tamní muzeum nemá k dispozici katalog sbírkových předmětů pro veřejnost.

Druhá výstavní místnost Po velmi pečlivé prohlídce jsme s pracovníky muzea domluvili možnost výstavu Svět haptický I převést v příštím roce do prostor moskevského muzea.

Odpoledne jsme krátce pozdravili viceprezidentku Svazu slepých VOS paní Lídii Abramovou. Vzájemně jsme se informovali o životě nevidomých u nás a v Rusku. Rozhovor s námi natočil také redaktor časopisu Naša žizň.

Budova Moskevského ústavu nevidomých Druhý den nás čekala návštěva internátní školy. Je umístěna v historické budově, byla založena roku 1878. Prohlédli jsme si vybavení jednotlivých tříd. Nejvíc mne zaujala výuka zeměpisu, Braillova písma a počítačů. Jako hlasový výstup používají Jaws, který je adaptovaný na ruský jazyk. Od tamních učitelů jsme pro slepecké oddělení obdrželi zeměpisnou mapu Jižní Ameriky. Součástí školy je také koutek tradic, kde mají různé dary od zahraničních návštěv. Právě zde jsme předali naše publikace a dostali ty, které vydávají pracovnice již zmíněného koutku.

V učebně zeměpisu Na závěr jsme krátce pobesedovali s ředitelem školy panem Konstantinem Georgievičem Kravcovem.

Učebna přírodopisu V odpoledních hodinách jsme byli přijati v tiskárně. Zde tisknou knihy v Braillově i běžném písmu. Prohlédli jsme si tiskařské stroje, pracoviště nevidomého korektora. Tisknou zde na Everestce a Pumě, lisují matrice na mechanickém lisu. Po prohlídce jsme ještě velmi dlouho besedovali.

Kopule chrámu Vasila Blaženého Poslední den nám zbyl na prohlídku centra Moskvy. Využili jsme toho bohatě. Navštívili Rudé náměstí, prohlédli si Kreml a chrám Vasila Blaženého. Podotýkám, že pouze venku, protože vstupné je velmi drahé.

Všude jsme byli nesmírně vlídně a srdečně přijati, hlavně v tiskárně. O zdárný průběh naší návštěvy v Moskvě se zasloužila paní ředitelka Českého centra Kateřina Novotná, které patří náš upřímný dík.

Eliška Hluší

Foto Zdeněk Hluší
Kremelské hradby a Spasitelova věž Spasskaja bašnja







Brno slaví


A má co. Před deseti lety bylo v Brně otevřeno Slepecké muzeum. Za tu dobu prošlo mnoha svízelemi, úspěchy i hledáním neprošlapaných cestiček. Stojí tedy za to, věnovat tento rok připomenutím jeho úlohy v úsilí nevidomých o zachování si svého společenského postavení.

Celkový pohled na výstavu v prostorách KIC na Radnické ul. Desáté výročí vzniku jediného českého muzea si připomeneme několika kulturními akcemi. Z nich první byl 2. dubna tradiční koncert Vítání jara. Hned 10. dubna v prostorách Kulturního a informačního centra na Radnické ul. č. 10 jsme slavnostní vernisáží zahájili výstavu Svět haptický - I., která potrvá do konce roku. 5. května byl pro naše oddělení velmi slavnostní okamžik. Slavnostním koncertem konaným v křišťálovém sále Kulturního a informačního centra, na němž vystoupili brněnští hudební umělci jsme si připomněli 10. výročí založení Slepeckého muzea v Brně. I přes nepříznivé deštivé počasí přišli nadšení lidé poblahopřát Slepeckému muzeu k jeho tak významným narozeninám. Významnou společenskou událostí pro slepecké oddělení byla také návštěva slepeckého muzea v Moskvě, o níž se zmíním níže. Do konce roku plánujeme ještě další aktivity, o kterých budu informovat později.

Eliška Hluší





Nové přírustky ve slepeckém muzeu


Na začátku července se slepecké oddělení rozrostlo o další sbírku. Nevidomá sportovkyně Pavla Valníčková-Francová darovala pěknou kolekci různých ocenění, které získala ve své sportovní kariéře. Patří jí za to náš upřímný dík. Věříme, že se expozice bude v budoucnu rozrůstat o další ocenění nevidomých sportovců.

Eliška Hluší





Inspirace (nejen pro ženy)


Kavárna S mými milými přítelkyněmi jsme se shodly, že ačkoliv je léto, prázdniny a dovolené v plném proudu, na zahrádce sklízíme úrodu a ty pilnější z nás zavařují na zimu, je zapotřebí udělat si čas na kávičku. A že se sejdeme na zdravém vzduchu, nejlépe na terase nějaké kavárničky a dáme si kávičku.

Jak jsme se shodly, tak jsme udělaly. Sešly jsme se na kávičce na jedné terásce roztomilé kavárničky. Jenže jsme brzy zjistily, že terásky jsou zrovna tak zrádné, jako když jsme se scházely u některé z nás doma. Doma zvonil telefon, na terásce mobily. Doma se děti domáhaly podpisu žákovské knížky a rodinní příslušníci chodili přátelsky pozdravit - na terásce rodiny nebyly. Ale doma nechodil nikdo náhodou okolo z práce nebo nákupu a neříkal - ahoj, dobrý den, jak se máte a vás jsem už také dlouho neviděl... Znáte to, lehce ztratíte nit hovoru, když vás pořád lidé přerušují. A že všichni naši známí, jako by se domluvili, zrovna v tu chvíli chodili kolem terásky a měli radost, že se vidíme, někteří přisedli, jiní se zastavili na slovíčko... prostě vůbec jsme si tentokrát té kávičky neužily. A hned jsme se také s mými milými přítelkyněmi shodly, že někteří z těch, co nás viděli, určitě budou říkat - podívejte se na ni, místo toho, co by se starala o rodinu, vysedává na terase kavárny... Nebo: - Nevíte, jakou má pracovní dobu, že tam může sedět...

S mými milými přítelkyněmi jsme se shodly, že máme rády kolem sebe lidi, že je fakt rády vidíme, ale ne, když jsme spolu. Protože jsme se začaly scházet mimo naše domovy, aby nás nikdo nerušil, abychom mohly řešit závažné problémy a když si uděláme volno, tak nemůžeme nic prodebatovat, protože máme společně i jednotlivě tolik známých. A ještě ke všemu jsou to známí tak slušně vychovaní, že nemohou projít kolem, aby se alespoň přátelsky nepozdravili.

A tak jsme se s mými milými přítelkyněmi shodly, že musíme něco udělat a přestěhovaly jsme se do vnitřku kavárničky. Bylo tam milo a útulno, prázdno a tichoučko. Druhá kávička byla konečně ta pravá a my jsme si mohly v klidu popovídat. A hned jsme se s mými milými přítelkyněmi shodly, že příště nebudeme ztrácet čas a rovnou budeme hledat koutek, ve kterém budeme sedět a budeme tak hodné, že nás nikdo nenajde. Koneckonců když jsou v kavárně otevřená okna, je to pro zdraví skoro takové, jako kdybychom seděli venku, ne?

(-z tisku-)





Přání


Začala nám doba dovolených. Ať už budete kdekoliv, snažte se načerpat mnoho sil pro dny pracovní. Přeji Vám co nejlepší zážitky z místa, kde se budete rekreovat. Také nám, jak doufám, meteorologové ohlásí příznivé počasí. Zkrátka užijte si volných dnů naplno.

Eliška Hluší



-----------------------------

HTML podobu tohoto čísla Brněnského občasníku
připravuje:
Jan Pokorný.

Graficky spolupracuje: Zdeněk Hluší

Graficky optimalizováno pro
MS Internet Explorer 5.x (a vyšší),
rozlišení 800 x 600 True Color 32

 
     
    * * * * *