Titulní stránka


Brněnský občasník


Příloha Brněnského občasníku


Zpět do výběru


 


BRNĚNSKÝ OBČASNÍK


číslo 6 - ročník X. - říjen 2000

Vydává: (Technické muzeum Brno, oddělení pro slepeckou historii
Purkyňova 99, 612 00 Brno - Královo Pole

     
     

OBSAH ČÍSLA


Navždy nás opustila významná osobnost
Picasso, jak ho neznáte
Ametyst
Upřímné přání






Navždy nás opustila významná osobnost


Klement Lukeš Klement Lukeš, disident a signatář Charty 77, zemřel ve čtvrtek v den svých 74. narozenin v Praze na selhání srdce. Před pěti dny převzal z rukou prezidenta Václava Havla vyznamenání za zásluhy o stát. Ačkoliv byl nevidomý, byl od sedmdesátých let jedním z nejaktivnějších bojovníků proti totalitnímu režimu. Organizoval distribuci samizdatové literatury, kterou pro nevidomé důvěryhodné osoby natáčel též na magnetofonový pásek a mezi prvními podepsal Chartu 77.

Po absolvování základní školy pro nevidomé v Brně se vyučil košikářskému řemeslu. Vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze. V roce 1961 byl zatčen a vyšetřován v souvislosti s připravovaným procesem se skupinou Lukeš a spol., následně byl vyloučen z KSČ. Potom byl zaměstnán ve výrobním družstvu invalidů, jakákoliv kulturní a politická činnost mu byla zakázána, byl vypovězen z Prahy. V posledních letech aktivně působil ve Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové.

Klement Lukeš, můj spolužák a celoživotní nejbližší přítel, byl bezesporu nejvýznamnější nevidomou osobností druhé poloviny 20. století. Slepecké veřejnosti nebyl tak známý jako veřejnosti kulturní a politické. Nebylo snad významnějšího spisovatele, výtvarníka, hudebního skladatele, ale především herce, se kterým by se neznal osobně. Od padesátých let působil jako tajemník Divadelního klubu, potom pracoval na Ústavu pro výzkum veřejného mínění. Po celou dobu byl úzkým spolupracovníkem Československého, později Českého rozhlasu. Byl negraduovaným znalcem české i světové krásné ale rovněž odborné literatury. Byl živou encyklopedií. Své aktivity nepřerušil ani po ztrátě sluchu, který se mu později částečně vrátil. Tehdy to bylo tak krušné, že jsme se s manželkou připravovali na to, že ho naučíme Lormově prstové abecedě. Naštěstí k tomu nemuselo dojít. působil jako starosta neformálního klubu, ve kterém byl členem i prezident republiky Václav Havel.

Dne 13. listopadu 2000 se s ním přišlo rozloučit více než dvě stovky výkvětu osobností české kultury i politiky. Potkávali jsme ty, které známe z české literatury, i divadelního umění, reprezentanty české hudby i výtvarného umění, kteří se scházejí jen v těch nejvýznamnějších okamžicích. A rozloučená s Klementem Lukešem takový okamžik zřejmě byl. Byli jsme svědky toho, čím a kým můj přítel byl. Např. pan Škvorecký přijel až z Ameriky. Mezi slepci neznámý a nedoceněný. Přesto mne udivilo, že jsem se zde nesetkal s oficiálním reprezentantem současné společenské organizace nevidomých a slabozrakých.

PhDr. Josef Smýkal





Picasso, jak ho neznáte


Ve čtvrtek 7. září tohoto roku přivítalo vídeňské Kunstforum první návštěvníky na své jedinečné a výjimečné výstavě španělského malíře Pabla Picassa, nazvané „Portréty a postavy“. Proč výjimečné? Protože zde můžete vidět něco přes 100 malířových výtvorů ze soukromého majetku jeho vnuka Bernarda Picassa. Většina z vystavovaných děl pochází z Picassovy tvorby po roce 1930. Obrazy byly pojištěny na několik miliard šilinků.

Přijít se na ně podívat můžete až do 7. ledna 2001, a to v době od 10.00 do 19.00 (ve středu prodlouženo do 21.00).

Picassovy obrazy patří k těm nejvýše ceněným ve světě výtvarného umění. Mezi prvními deseti nejdražšími je na šestém místě jeho dílo „Svatba Pierota“, které bylo v roce 1989 vydraženo na neuvěřitelných 51,65 milionů dolarů.

Když Pablo Picasso roku 1973 zemřel, zanechal po sobě obrovské dědictví. Jeho 35 000 obrazů, skic, linorytů, plastik i soch bylo ohodnoceno na pěkných pár miliard. Jen pro vaši představu: z tohoto počtu bylo 3500 děl darováno Francii jako daň z dědictví. Dnes jsou čestně umístěny v muzeu Pabla Picassa v srdci Francie, v Paříži.

Největší dědický díl dostala jeho poslední žena Jacquelina. S Jacquelin se malíř seznámil v roce 1953 a oženil se s ní roku 1961. Děti spolu neměli. Nejstaršího syna Paula malíři porodila v roce 1921 jeho první žena, ruská tanečnice Olga Koklova. Paul však svého otce přežil jen o pouhé dva roky. Zemřel v roce 1975. A právě jeho syn Bernardo se rozhodl vystavit dědečkovy obrazy pro širokou veřejnost. Jedná se přitom o díla, která byla Picassem tak oblíbená, že je měl až do své smrti ve své blízkosti. Nikdy je neprodal. V roce 1935 se narodila ze vztahu Picassa a jeho další životní partnerky Marie-Therese Walter (stála malíři modelem) dcera Maya.

V době druhé světové války žil Pablo ve Francii v Paříži. Město však ani tehdy neopustil a dál v něm tvořil. Právě tady se při návštěvě kavárny jednoho dne seznámil s malířkou François Gilot a hned se do ní bláznivě zamiloval. Byla o čtyřicet let mladší než on. Z tohoto vztahu se narodili syn Claud (nar. 1947) a dcera Paloma (nar. 1949). Mimochodem, jeho třetí dceru Palomu (španělsky holubice) znají především ženy, které otestovaly její parfém. Prosadila své nadání i ve světě šperků.

Avignonské slečny Picasso prošel několika obdobími — známé je jeho modré a růžové období z rané doby, analytický a systematický kubismus později, ten vrcholí známým obrazem Avignonské slečny, klasicismus let dvacátých až „žonglérství formy“ let třicátých. A také v letech dalších malíř jakoby přeskakoval od jednoho k druhému. Olejomalby, různé druhy technik tisku, linoryty, sochy z rozličných materiálů - chtěl vyniknout absolutně ve všem. Říká se o něm, že i přesto, že byl několikrát ženatý, jeho jedinou opravdovou životní partnerkou mu bylo jeho umění. Je to neuvěřitelné, ale ještě i ve stáří 90 let malíř namaloval za den jeden obraz.

O Pablu Picassovi by se dalo hovořit ještě velmi dlouho a dopodrobna, já vám v tuto chvíli mohu nabídnout alespoň jednu skvěle vypracovanou stránku na internetu. Stránka je v angličtině, ale doporučuji ji i těm, kteří anglicky neumí. Jakýkoliv obrázek se vám nakliknutím zvětší a je jich tu spousta. Ze všech období Picassova života.

K samotné výstavě ve Vídni je připravena strana s informacemi na www.kunstforum-wien.at. Ceny vstupenek: pro dospělé 120,- ATS, děti, studenti a důchodci 100,-, skupiny 80,-, rodinná vstupenka 220,-, děti do 6 let zdarma.

Iva Hoellmüllerová

(vybráno z www.novinky.cz)





Ametyst


Fialová odrůda krystalovaného křemene patří od starověku stále mezi oblíbené šperkové kameny. Název ametystu pochází z řeckého amethysós (tzn. neopojivý). Svého nositele prý chránil před alkoholickým opojením (nutno ovšem přiznat, že již římský přírodovědec Plinius starší na počátku letopočtu o takové moci pochyboval). Dále se předpokládalo, že chrání před otravou a uštknutím jedovatými hady, zabraňuje výbuchům hněvu a přináší štěstí. V Tyrolsku se mezi starousedlíky dodnes traduje, že ametyst je kámen, který chrání před účinky přírodních katastrof, hlavně povodní a vichřic.

Zlatý závěs s brazilským ametystem, turnovská práce z roku 1928 Výskyty ametystu v přírodě jsou trojího typu. Nejhezčí, tmavě zbarvené krystaly pocházejí z dutin pegmatitových žil (jde o hrubě vykrystalované, původně plynné fáze žhavého magmatu, ze kterého vznikly všechny žulové horniny). Tyto ametysty vznikaly při nejvyšších teplotách a jejich zabarvení je také nejstálejší.

Druhým typem výskytů jsou krystaly v dutinách melafyrových mandlovců (prvohorních sopečných hornin). Krystalizace křemenných hmot v dutinách, kde kromě ametystu bývá přítomen i křišťál a acháty, probíhala již za nižších teplot. Jednalo se vlastně o dozvuky sopečné činnosti. Zabarvení je zde stále ještě rovnoměrné.

Zonální ametystové krystaly z Ciboušova Posledním typem výskytů jsou křemenné žíly. Zde byly během krystalizace proměnlivé podmínky, a tak došlo k zonálnímu vývoji. V rámci jediného krystalu může přecházet vzhled od čirého křišťálu přes fialový ametyst až po temně hnědý morion. Přechody se mohou i v rámci jediného krystalu několikrát opakovat. Právě toto opakování označujeme jako zonální vývoj. Odborníci zjistili, že fialové zabarvení ametystu způsobují ve strukturní mřížce krystalu rozptýlené atomy železa. Musí být ale splněna ještě jedna podmínka - během vývoje krystalu musí současně dojít k přirozenému radioaktivnímu ozáření. Zabarvení ale není zcela stálé. Při zahřátí na 250 stupňů Celsia se fialová barva ztratí, resp. dojde k její změně ve žlutou. Tepelná úprava se komerčně využívá a z části ametystů se přežíháním připravuje žlutý kámen s označením „zlatý topaz“.

V naší republice jsou šperkařsky využitelné ametysty v melafyrových dutinách na vrchu Kozákově a v Doubravici v Podkrkonoší. Nevýhodou zdejších kamenů je, že na přímém slunečním světle postupně blednou. Na Moravě pak existují (mezi zonálními ametysty) i jednotlivé krystaly probarvené rovnoměrně v okolí Třebíče.

Zonální ametysty se v Českém království dobývaly ve 14. století nedaleko Klášterce nad Ohří u Ciboušova v Podkrušnohoří (dnes je zde chráněné území). Vyskytují se zde společně s jaspisy a používaly se po vyleštění ve formě desek na výzdobu kaplí Svatého kříže na Karlštejně a Svatého Václava na Pražském hradě. Dalšími známými výskyty žil zonálních ametystů, kterým se také říká podle kreseb, objevujících se na vyleštěných plochách, „hradbové“, jsou Bochovice a Hostákov na Moravě.

Nejbohatším nalezištěm ametystů je Brazílie. V roce 1900 zde byla u města Sierra do Mor objevena obrovská dutina plná krystalů. Tato „krystalová jeskyně“ vydala přes třicet tun ametystových krystalů. Jejich ukázky jsou v mnoha světových muzeích. Máme je dokonce i v našem Národním muzeu v Praze. Další známé výskyty ametystů jsou na všech kontinentech, vyskytují se i na Antarktidě. Nejkrásnější krystaly ale pocházejí z nalezišť sibiřských, Madagaskaru a Sri Lanky. V Evropě jsou (oproti těm světovým) jen drobnější výskyty. Dnes už v podstatě nemají praktický význam. Nicméně ve středověku se zpracovávaly kromě českých i ametysty z Francie.

Ivan Turnovec

(vybráno z www.novinky.cz)

- z tisku -





Upřímné přání


Vánoční zátiší Dovolte, abych touto cestou popřál za redakci Brněnského občasníku krásné a příjemné prožití vánočních svátků a to se vším, co tyto nejkrásnější svátky roku přinášejí. Rovněž vám přeji šťastné vykročení do nového roku 2001, do nového století, do nového tisíciletí hodně zdraví a úspěchů v osobním životě. Zachovejte také svoji přízen našemu časopisu.

Za redakci BO
Jan Pokorný, autor HTML verze




-----------------------------

HTML podobu tohoto čísla Brněnského občasníku
připravil:
Jan Pokorný.

Graficky optimalizováno pro
MS Internet Explorer 5.x,
rozlišení 800 x 600 True Color 32

 
     
    * * * * *